B7 očima zlatého páru v kategorii MIX 40-50 na trase SPORT, v celkovém pořadí 18. místo

B7 očima zlatého páru v kategorii MIX 40-50 na trase SPORT, v celkovém pořadí 18. místo

Beskydská sedmička jako fenomén horského běhu v Čechách nás strašil celý rok i když se nám dařilo v závodech Rock Point Horská výzva, kde jsme na královské trase LONG zvítězili ve všech třech závodech. Možná proto jsme šli do tohoto závodu s ambicemi, což je určitě horší pozice než mít cíl „ jen“ dokončit.

O závodě samotném je toho zde napsáno mnoho, proto pojďme k atmosféře a zážitkům… Na úvod trať SPORT měřící 95 km jsme zdolali za 15 hodin a 21 minut a upřímně obdivuji všechny páry, které na trati strávily času mnohem více a to utrpení krásných Beskyd snášely mnohem déle než my.

B7 je ve svém okolí opravdu fenomén

Je krásné, jak celé Beskydy tímto závodem žijí. Často se setkáváme, že v některých místech je běžecký závod na obtíž a některé lidi ruší…. B7 je ve svém okolí opravdu fenomén. Na start nás přišel uvítat zástup starostů měst a obcí, kudy vede trať a štěstí nám do závodu popřál i kněz. V průběhu závodu nás opravdu překvapila atmosféra, přihlížející nás zdravili, povzbuzovali… prostě krása.

Při tak dlouhém závodě řeší každý nějáký problém nebo zdravotní trable, proto také oficiální stránky závodu uvádějí, že z cca 3000 startujících se do cíle nedostane každý třetí závodník (letošní ročník to jenom potvrdil ). Nám se potíže také nevyhnuly.

Hned od startu nás zaskočil problém s čelovkou

Na dvojici jsou v povinné výbavě uvedeny čtyři kusy čelovek… naštěstí. Čtvrtou čelovku jsme zakoupili ve vietnamském krámku těsně před startem, vlastně jenom abychom dodrželi pravidla, Marie nákup neustála a šla se záchvatem smíchu ven z krámku, čelovka stála 49,- Kč a osud nám ukázal, že i štěstí v neštěstí je potřeba. Poslední dvě hodiny před rozbřeskem to byla totiž jediná čelovka, která nám kvalitně svítila v terénu pod nohy. Od začátku se odvíjel boj jak se soupeři, tak se zdravím. Marii dlouhodobě trápí kolena a už cca na 10 kilometru se ozvala a celou cestu v sebězích pekelně bolela . Beskydy prostě nic neodpouštějí. Ale jak pravila parťačka…“ do cíle se dostanu jako, že se Jiřičková jmenuju“… Smál jsem se a kroutil hlavou nad odhodláním.

Do poloviny závodu se vše odvíjelo dle nejrůžovějších představ a přetahovali jsme se o vítězství s dvojicí Skalická – Bolha .

Lysá hora je přece jenom předěl závodu

Běžíte 7 hodin (což je samo o sobě slušná porce), ale najednou Vám dojde, že Vás čeká ještě 7 až 8 hodin soustavného klopítání přes kameny a nekonečné výběhy – je to teprve polovina. V tuhle dobu se u mě setkala krize a natažený úpon stehenního svalu. Naštěstí nebyl prostor na případné diskuze a stížnosti, jinak bych to zabalil – nikomu není dobře.

Bohužel tady jsme asi přišli o celkové prvenství v kategorii MIX. Byli jsme sice tou dobou na prvním místě (což jsme netušili),… Skalická si pochroumala kotník a odstoupili. Přehnala se přes nás dvojice Hecková -Blažek a vytvořili si rozhodující náskok cca 30 minut, sice jsme na konci závodu začali mohutně stahovat, ale nestačilo to. V cíli nás dělilo 16 minut.

Aby dramat nebylo dost, dvacet kilometrů před cílem nás dostihl pár Kateřina Piechowicz a Marek Balcar a začal závod nanovo, ale to máme nacvičené ze seriálu závodů Horská výzva, kde ani jedno z našich vítězství nebylo bez boje v posledních kilometrech závodu. Během pětikilometrového výstupu na Radhošť jsme si vybudovali cca 9 minutový náskok a ten s proměnami udrželi až do cílového prostoru.

Cesta na Frenštátské náměstí je krásnou odměnou

Zástupy diváků povzbuzují a častují nás uznáním (podobnou atmosféru jsme zažili jenom ve Švýcarsku). Vystup na maketu K2 a potlesk je dojemný a člověka naplňuje pocitem vyjímečnosti. Za cílem vás konečně může všechno bolet, můžete si postěžovat …a opět ta myšlenka …někdo je ještě třeba v polovině závodu… ta mi nedělá dobře – Zde je hrdina každý, kdo zvítězí a porazí Beskydy 🙂

Silný zážitek ze závodu, atmosféra a vyhlášení vítězů to jenom umocní. Dokončit závod je hrdinství, ale vystoupat na stupně vítězů… to je balzám na duši… Sednete do auta… cesta domů, vylížete si rány a začnete vyhlížet další závod 🙂 a třeba i brutálnější… Jak říkají v jednom týmu, je potřeba zjistit, kde naše limity ještě nejsou….

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: