Jak se běhalo před 35 lety – 3. část

Jak se běhalo před 35 lety – 3. část

Kvalitní úroveň tempové rychlosti, tedy výkonnosti na kratších tratích, je jedním z rozhodujících faktorů pro dosažení odpovídajícího výkonu v maratonu. Podívejme se, jak na tom byli námi zkoumaní vytrvalci.

Výzkum – tempová rychlost

Sledoval jsem  jimi dosažené časy na tratích 5 000 a 10 000 metrů na dráze, pro nepřesnost délky jsem záměrně vynechal výsledky v silničních bězích a v terénu. Bylo by jistě velmi vhodné zařadit i výkony v půlmaratonu, tato trať se však u nás tehdy ještě neběhala. Nahrazovaly ji pětadvacítky, ty jsou však dnes pořádány již jen sporadicky, časy z této tratě  většině současných běžců už nic neřeknou, a proto je ani neuvádím.

K dokonalejšímu vystižení úrovně tempové rychlosti maratonců by bylo nejvhodnější znát jejich výkony na kratších tratích z roku, v němž dosáhli svého nejlepšího osobního výkonu. Pro tehdy nízké počty startů celé řady závodníků na těchto tratích by se však sotva podařilo shromáždit potřebné množství údajů. Proto byly vzaty v úvahu nejlepší osobní časy na kratších vzdálenostech ve srovnání s nejlepším výkony v maratonu.

Úroveň tempové rychlosti v běhu na 5 000 m

5000 m

Úroveň tempové rychlosti v běhu na 10 000 m

10 000 m

V uvedených tabulkách tempové rychlosti jsou až po dosažený čas 2:54 v jednotlivcích a ve všech průměrech nespecialisté lepší než závodníci, kteří se alespoň jeden rok připravovali k maratonskému startu. To ukazuje na nevyužité rezervy některých běžců, kteří by mohli při vhodně zaměřeném vytrvalostním tréninku dosáhnout v maratonu podstatného zlepšení své výkonnosti.

Pokračování:

4. část: Výzkum zaměřený na věk

Předchozí části:

1. část: Přehled tréninků a výkonností

2. část: Maximální tréninkové dávky

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: