ZE SVĚTA ZAJÍMAVOSTI

Extrémní závod Dolomitenmann - v amatérských týmech to letos cinklo

Extrémní závod Dolomitenmann - v amatérských týmech to letos cinklo

Dolomitenmann je opravdová oslava extrémního sportu. Vždyť je také označován mistrovstvím světa v závodě extrémních štafet. I letos se do běžecké části postavili ti nejlepší horští běžci z České republiky a předvedli fantastické výsledky.



Tento podnik nemá na světě obdoby a o jeho důležitosti svědčí mnohé. Jasným faktem je účast absolutní špičky ve všech čtyřech disciplinách a to letos závod kolidoval například s MS v běhu do vrchu. I přesto se v běžecké části, která otevírá celé zápolení, na trať vydal nepřekonatelný muž z Eritreje Petro Mamu. Nejlepší vrchař světa opět potvrdil svou kvalitu a bezkonkurenčně vyhrál běžecký úsek. Ani to ovšem na Dolomitenmannovi nemusí nic znamenat. Pouze vyrovnanost celého týmu může slavit úspěch. Petro měl skvělý tým. Na kole s ním jel například český top biker Kristian Hynek, který také vyhrál svoji disciplínu, ale celkově to stačilo až na třetí místo. Extratřídu ukázal pořadatelský Redbull, jehož tým celkově zvítězil, když mu na kole do pedálů šlapala další megastar Alban Lakata. Až na pátém místě se umístil tým Kolland Topsport International, jehož součástí byl jen těsně čtvrtý olympionik z Ria Hannes Aigner.

 


Na startovní čáře běžecké části v čele s Eritrejcem Petro MamuNa startovní čáře běžecké části v čele s Eritrejcem Petro Mamu

Cyklistická částCyklistická část

Kajakářská částKajakářská část

 

Prohlédněte si další fotografie k článku...

 


 

Perfektní výkon předvedl na prvním úseku Robert Krupička. Nestárnoucí matador místního závodu a dlouhodobě nejlepší český vrchař předával na neuvěřitelné čtvrté pozici, když za sebou nechal i několik Afričanů. Na sociálních sítích to popsal nejlépe jak mohl. "Včera jsem měl raketový nohy" a na svých stránkách k tomu dodal "letošní Dolomitenmann byl pro mě nejdůležitější závod roku a povedl se mi! 4. místo a čas 1:26,20 je hodně nad plán a mé očekávání". I tyto slova svědčí o tom, jak důležitý závod Dolomitenmann je. Nebyl sám, pro koho tento závod znamenal hodně. Pro Milana Janatu ze Stračova to byl po MS v horském maratonu, kde obsadil 10. místo, druhý velký závod roku. Tomu odpovídala příprava, v které musel podstoupit tréninky nejen dlouhých horských běhů například z Hostinného na Černou horu a zpět, ale také opakované výběhy sjezdovky na Zvičinu. „Na Zvičině už jsem skoro jako doma“, poznamenal o své přípravě na svém blogu www.milanjanata.tym.cz. V takových trénincích zdolával výškový rozdíl až 1500 m a v sobotu 10.9. z toho těžil.

Hned po startu se v tradičně elektrizující atmosféře vpřed vydali favorité černé pleti a za nimi drželi krok nejlepší Češi (Krupička, Lichý, Fejfar, chvíli dokonce Srb). Janata byl raději opatrný, místní trať dobře zná, a proto vše raději kontroloval z povzdálí. Po třech rovinatých kilometrech přichází ostrý kopec, kde se na kilometru nastoupá až 350 metrů a tempo z 3:20/km klesne až někam nad 9min/km. V tu chvíli už se člen týmu Salming pohyboval někde okolo osmnácté pozice a postupně se dotahoval k dalším krajanům a prvnímu amatérskému běžci jímž byl Martin Stofner z Itálie.

 

Paraglidová částParaglidová část

 

Borůvčím k žebříku těsně za Ondrou Fejfarem

Pátý a šestý kilometr je odpočinkový. Všichni zde většinou trochu šetří síly na to, co přijde. Výstup borůvčím k žebříku, ano čtete správně. Trať je zde tak příkrá, že na zdolání tohoto úseku se používá žebřík. Za ním se atleti dostanou do druhé poloviny, té těžší. „Ondru Fejfara jsem zde měl opravdu na dosah a po jeho urputném cestování z USA, kde startoval v závodech světové skyrunningové série to vypadalo, že bych ho mohl dostihnout“, řekl k tomuto místu na trati stračovský rodák. To by ovšem nesměl být Dolomiťák, kde i zdánlivě malý rozestup znamená minuty. Fejfar se po občerstvení ještě vzepjal a vybojoval čtrnácté místo celkového pořadí hned za Tomášem Lichým, který byl dvanáctý. Po borůvčí už pomalu přicházejí ke slovu kameny, suťoviska a kousek před cílem dokonce horská pěšina. Ta se ale pozvolna ztrácí a sklon vzrůstá. V tu chvíli běží/lezou běžci téměř po paměti, jen za zvukem komentátora a fanoušků v cíli 2450 mnm. Tato pasáž je místy náročná i na orientaci. V totální únavě, kdy nohy pálí a člověk má co dělat, aby nepřepadl na záda a udržel dopředný pohyb už před sebou vidí v mlze mávajícího paraglidistu, který nedočkavě chce vyrazit do závodu. Pak už jen plácnutí kamaráda do ruky a uvidí se, co z toho týmově bude. Svůj díl práce mají běžci za sebou 12km +1850m stoupání.

Nečekal jsem že to letos cinkne

A jak to dopadlo? „Loni jsem po závodě vesele spěchal z kopce dolů, abych stihl povzbudit kamarády, protože jsem tušil dobrý výsledek, který nakonec opravdu zacinkal a druhé místo bylo neuvěřitelné. Tehdy jsem si přál, aby se to vše ještě jednou zopakovalo, ale nevěřil jsem tomu, že to přijde hned následující rok. Předávka na 20. místě celkově, ztráta na prvního amatéra sice znatelná, ale na další dva téměř žádná a ačkoliv jako bramborový amatér, tak jsem předával s dobrým pocitem a opět mohl spěchat do centra závodu v Lienzu. Kamarádi z týmu TECHNIKA BRNO EXTREME ABUELO bojovali jako lvi. Nejlépe se se svou disciplínou popral Jan Jobánek, který předvedl 10. místo a po Jakubu Beňovi (34. nejlepší paraglidista) předal Pavlovi Srbeckému již na druhém místě v kategorii amatér a 15. místě celkově při účasti 110ti týmů z celého světa. Bylo pak opět fantastické běžet po břehu řeky a moci Pavla povzbuzovat, ale zároveň hlásit, že je zapotřebí už jet jen "na jistotu", protože je to v kapse! Pavel svou roli splnil, stejně jako všichni v týmu, a proto jsme mohli před přeplněným náměstím v Lienzu vystoupat na druhý stupínek amatérské kategorie. Navíc pohodu v týmu podpořil pátým amatérským místem druhý tým TECHNIKA BRNO EXTREME.“

Kategorie amatér a profesionál dělí jen tenká čára

K pozastavení možná stojí to, co vlastně znamená amatérská a profi kategorie Dolomitenmanna. Závod je rozdělen na profi a amatéry. Je to určené vždy výsledkem z loňského roku. Kdo chce startovat v amatérech, tak nesmí být rok předtím do dvacátého místa ve své disciplíně, přičemž stačí, aby pouze jeden člen týmu byl lepší a hned jde celý tým do profi. V profi se bojuje o peníze, kdežto v amatérech o věcné ceny. Vždy jde ale o obrovskou prestiž a vše dospělo k tomu, že ani amatéři zdaleka nejsou amatéři. Stačí si jeden rok počkat a v závodě nefigurovat a hned ten další může být "amatérem" kdokoliv. Proto se běžně stává, že za amatéry startují velká esa světového sportu. Milan Janata se letos bohužel pro příští rok také vyoutoval (umístění v disciplíně do 20.místa) a tak ho čeká buďto profi kategorie nebo rok pauzy, abych mohl být napřesrok opět amatér. Ačkoliv to tedy vypadá, že amatér vrs. profi znamená něco vypovídajícího o přístupu k danému sportu nebo profi smlouvě s týmem, tak v tomto závodě to tak není.

Milan Janata - o autorovi

Běžec z Východních Čech, hájící barvy Salming, který svou specializaci nalezl v těch nejtěžších horských bězích. Letos se blýskl desátým místem na mistrovství světa v horském maratonu, kterému se v budoucnu chce naplno věnovat. V Hradci Králové vede tréninkovou skupinu RUN4FUN, která sdružuje nadšené amatéry i úplné začátečníky.


*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 
 +   = 

BĚŽECKÉ ZAJÍMAVOSTI

Hlavní menu

ZAJIMAVE VYBAVENI

● REDAKCE ● REKLAMA ● JAK NAPSAT ČLÁNEK ● PODMÍNKY UŽÍVÁNÍ WEBU

Více obsahu najdete na klasické verzi webu. Fotografie a texty jsou chráněny autorským právem a jejich použití není možné bez svolení autora.

Nahoru na stránku