Zajímavost ZAJÍMAVOSTI

Kvalitní trénink nebo (pod)průměrný závod

Kvalitní trénink nebo (pod)průměrný závod

Život kolem nás utíká doslova tempem sprintéra, jak ten společenský, podnikatelský, tak i sportovní. Jestliže k tomu navíc u nás neustále přibývá i běžeckých závodů jako houby po dešti, tak se logicky naskýtá otázka: chceme jen závodit nebo také občas kvalitně trénovat? Obojí dohromady totiž není možné.



V dnešní době je termínovka doslova přeplněna běžeckými závody všeho druhu. Vlastně každý víkend můžeme běžet nějaký závod a pokud jsme trénovanější, zvládneme i více závodů. Na sociálních sítích (to s tím úzce souvisí) spousta z nás podává prakticky online informace o tom, jaký závod právě zdolali, jak si ho perfektně užili, jak běželi na pohodičku apod. Ví tito běžci vůbec, jaké je to si závod užít na pohodu, nebo je to jen taková fráze, která je dnes velmi oblíbená a dobře se u druhých poslouchá? Jako zkušeného dlouholetého běžce mne napadá i otázka, zda je to to pravé, co od běhu chceme či očekáváme?


I trénink rychlosti a koordinace vytrvalci potřebují I trénink rychlosti a koordinace vytrvalci potřebují

Kvalitním tréninkem zlepšujete i běžecký stylKvalitním tréninkem zlepšujete i běžecký styl

Důležité jsou cvičení s využitím různých pomůcekDůležité jsou cvičení s využitím různých pomůcek

Prohlédněte si i další fotografie k článku...


 

Smyslem běhání je opravdový běh, nikoliv přehnaná účast na závodech

Mnozí by mohli namítnout, že smyslem běhání je běhat, účasnit se závodů a prožívat ty správné emoce. Souhlasím. Běhám už ale opravdu dlouho, a tak vím, že spousta běžců běhá proto, aby neustále zlepšovali svoji výkonnost, aby se pro ně běh stal něčím víc než jen běháním a vyčištěním hlavy. Na druhou stranu, jaký smysl má fakt, že ročně naběháme 40 až 50 závodů a na pořádné a kvalitní trénovaní a regeneraci nezbývá čas?

Běžci, kteří běhání berou vážně, by měli dát prostor také kvalitnímu tréninku a neměli by se za každou cenu vrhat bezhlavě do závodů, které ač mohou být hezké, tak zřejmě nesplní účel, kvůli kterému se postaví na start. Abychom si mohli závody užívat tak, jak popisuji nahoře, vede k tomu dlouhá a poctivá kvalitní běžecká příprava, kdy je občas nutné závody prostě vynechat.

Kvalitní příprava je zárukou, že si závod užijete naplno

Neznám váš pohled na věc, ale osobně se chci na každý svůj závod těšit. Prožívat ty správné předstartovní emoce, trému na startovní čáře a vše, co k tomu patří. Představa, že v sobotu doběhnu maraton (a obvykle ho běhám naplno) a za týden mě čeká další (a opět maraton), tak se ve mně budou mísit podivné pocity. Jsem už starší ročník narození (i když duchem stále mlád), ale v mladém věku nám bylo vždy „dobrými“ trenéry kladeno na srdce, že pro dosažení dobrých výsledků, je třeba poctivě a kvalitně trénovat.

TIP: Přečtěte si také článek Přemýšleli jste někdy o tom, proč běháte?

Kvalitní příprava má svá pravidla, jejich porušení se občas nevyplatí

Poctivý trénink se totiž neobejde bez náročných tréninkových jednotek, kdy na závody není ani pomyšlení. Vše se poté musí nechat správnou dobu vstřebat, aby naše námaha měla pozitivní výsledek. Jakýkoliv závod, který není plánovaný, může konečný výsledek zcela zhatit, což je ještě ta dobrá varianta. Kvalitní příprava je mým velkým krédem i důvodem, proč si i v současnosti si dokážu ještě posouvat svá osobní maxima. Doporučuji každému, kdo se chce někam posunout, a věřím že 99 % z vás chce, ať se nad tím zkusí alespoň částečně zamyslet, zda na tom není kus pravdy.

I radost z dosažených výsledků by měla být mít hranice

Nikomu nehodlám vnucovat své názory, ale jelikož běh sleduji hodně dlouhou dobu, tak mám dojem, že pro někoho (a jejich hodně) je důležitější své „výsledky“ či délky běhu nebo jak moc kilometrů uběhli, okamžitě prezentovat na sociálních sítích než mít ze všeho svůj dobrý vnitřní pocit. Ano, je dobré se svými výsledky pochlubit (nikdo to za nás neudělá), ale vše s mírou a pokorou. Někdy se mi zdá, že pro dotyčné je jediným uspokojujícím kritériem hodnocení jejich výkonu počet kliknutí „to se mi líbí“ a množství „oslavných“ komentářů typu jsi borec, jednička, úžasný, vynikající, nezničitelný atd. Pozitivní podpora je výborná, ta se vždy cení, ale takto občas někdy vyznívá trochu falešně a neupřímně. Nemyslíte?

Nezapomínejte na smysl běhání vůbec

Cílem této úvahy není vám kazit radost z běhání, a zvláště závodění. Naopak, vždy se snažím ty, kteří jsou v mém okolí (nebo je dlouhodobě trénuji) povzbudit a popřát jim krásný závod. Přesto všechno jim neustále opakuji, že aby si závod mohli skutečně užít na pohodu, vede k tomu jen dlouhá a náročná cesta formou kvalitního běžeckého tréninku a občas to i bolí. Jak už to ostatně před mnoha lety moudře vyjádřil sám Emil Zátopek rčením „běh není taneční“.

Rozhodně mě zajímá váš názor. Pište, rád budu s vámi o všem diskutovat.

Veškeré poznatky či názory, které v tomto článku uvádím, jsou vyzkoušeny na základě svých dlouholetých zkušeností, získaných pravidelným běháním na výkonnostní úrovni.

 

Jiří Mašek

O autorovi - Jiří Mašek

Jiří Mašek, redaktor Světa běhu, je nadšeným běžcem už více jak 10 let, jehož specialitou jsou silniční závody na půlmaraton a maraton. V současnosti je členem týmu vodičů pro závody ze seriálu RunCzech. Pravidelně ale běhá i horské závody, poněvadž má moc rád pohyb v přírodě. Oblíbenou lokalitou, kam jezdí nabírat nejen fyzické, ale i psychické síly, je Šumava a Krušné Hory.

 


Diskuse

Jana
Jana

Pěkný článek k zamyšlení. Sleduju to na sítích, bloggeři, co jdou ze závodu do závodu, taky jsem přemýšlela, jak to skloubí s tréninkem. Jaký  je podle vás ideální počet závodů za sezónu?

Honza
Honza

Já myslím, že každý měl běhat podle toho, jak je mu příjemné a co od běhu očekává. Pokud je mou prioritou dosahování zlepšujících se výsledků, tak proti článku nelze mít žádné výhrady. Ale to je jen jeden z mnoha přístupů k běhání. Znám běžce, kteří mají velmi dobrou úroveň, ale programově se odmítají účastnit jakýchkoliv závodů a opravdu si jen čistí hlavu. Druhým extrémem je, že závod berou jako společenskou událost a dokáží si ho užít od začátku do konce a primárním cílem není čas, ale jak se u toho baví. Těchto lidí si velmi vážím, protože všichni ti maskovaní a převlečení šašci dělají skvělou atmosféru závodu a pro mne, který se už 20 let účastňuji různých závodů více méně jako kompars, jsou důležitější, než čelo závodu lámající rekordy. Nechme tedy na každém, ať si zvolí jaká forma běhu je pro něj nejzábavnější a jestli je počet liků pro ně tou správnou motivací, tak v tom nevidím nic negativního. Důležité je, že běhají.

Radek
Radek

Letos je to 30 let co jsem začal běhat. Založením jsem závodník a tak vždy chci na závodě předvést maximum. Proto se vždy dlouhodobě a poctivě připravuju. Třeba na Perun skymarathon obětuju cca 5 měsíců tvrdé přípravy ve třech fázích. V tomto období prakticky nezávodím. S autorem tak naprosto souhlasím. Vetšina dnešních účastníků závodů nejsou závodníci v tom pravém smyslu slova. Jde jim "jen" o to, tak zvaně si závod užít. Ale třeba na horském maratónu ani  dost často nedoběhnou v limitu, protože jejich příprava byla naprosto nedostatečná.

*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 
 +   = 

BĚŽECKÉ ZAJÍMAVOSTI

Hlavní menu

ZAJIMAVE VYBAVENI

● REDAKCE ● REKLAMA ● JAK NAPSAT ČLÁNEK ● PODMÍNKY UŽÍVÁNÍ WEBU

Více obsahu najdete na klasické verzi webu. Fotografie a texty jsou chráněny autorským právem a jejich použití není možné bez svolení autora.

Nahoru na stránku