ZÁVODY

Jesenický půlmaraton - závod, který posílil moji lásku k běhu - osobní zkušenost účastnice

Jesenický půlmaraton - závod, který posílil moji lásku k běhu - osobní zkušenost účastnice

Je 7:20 sobota 22.8.2015, opouštím spokojeně spící rodinu a vydávám se autobusem z města Jeseník směr Červenohorské sedlo, kde zhruba za 4 hodiny odstartuje 4. ročník Jesenického horského půlmaratonu. Pro mě zatím nejnáročnější závod mého života.



Není to jenom o převýšení, ale i o tom, že jsem na to poprvé úplně sama

Sice jsme si před dvěma dny udělali rodinný výlet do Červenohorského sedla, abych si prohlédla start a trochu se uklidnila, ale mělo to na mě podobně projímavý účinek, jako když jsem si zhruba 14 dnů před porodem došla v rámci exkurze prohlédnout porodní sál:-)

 

Červenohorské sedlo (foto: Petra a Karel Královcovi)Červenohorské sedlo (foto: Petra a Karel Královcovi)

Moje startovní číslo (foto: Petra a Karel Královcovi)Moje startovní číslo (foto: Petra a Karel Královcovi)

Cílová brána (foto: Petra a Karel Královcovi)Cílová brána (foto: Petra a Karel Královcovi)

 

 

 

 

 

 

 

 

Už na registraci je velmi přátelská atmosféra, která postupně narůstá s přibývajícími účastníky závodu. Začínám se rozběhávat a důkladně se rozcvičovat. Při výkladu trati už panuje všeobecné veselí a ze mne spadne poslední nervozita.

První stoupáček nemám vůbec šanci vyběhnout přes hradbu těl

Blíží se jedenáctá hodina, a tak vyrážíme na start. Necpu se nijak dopředu, dle rady organizátorů, ale možná jsem si mohla vybrat trošku lepší startovní pozici. První stoupáček, kterého jsem se obávala, nemám vůbec šanci vyběhnout přes hradbu těl (půlmaratonu se účastní 420 závodníků). Šineme si to nahoru ve vycházkovém tempu, dokonce zaslechnu přátelskou debatu o dovolené. Nicméně je mi jasné, že tady první kopeček nerozhoduje a ještě budu mít spoustu příležitostí zhodnotit natrénované kilometry.

Užívám si čistou radost z běhu a přírody kolem

A už je to tady, je tu rovinka a dáváme se do běhu, masa lidí se začíná roztrhávat. Běží se mi úplně parádně – čistý vzduch se specifickou vůní rašelinišť, stromy, borůvčí a samozřejmě úplně nádherné hory. Kolem dokola se modrá horská hradba Jesenických hor. Částečně se kochám a hlavně koukám pod nohy, ať se nerozplácnu hned někde na začátku. První povalový chodník přes slatě a už je tu rozcestník na Klínovec. Postupně zdoláme Výrovku (1167 m n.m.), Malý Jezerník (1208 m n.m.) a blíží se první občerstvovací stanice na Švýcárně (cca po 6km). Jen si popadnu vodu a ioňták a běžím dál. Čeká nás asfaltka, obkružující nejvyšší horu Jeseníků i celé Moravy – tyčí se nad námi majestátní vrchol Praděd (1491 m n.m.). Snažím se maximálně poslouchat svoje tělo, nikam to nervu, jen si užívám čistou radost z běhu a přírody kolem. Mineme rozcestí pod Pradědem, na vrchol se neběží, a tak klesáme dolů k Ovčárně. Potkáváme davy turistů – zahlédnu pohledy obdivné i posměšné, ale vnímám to jen velmi okrajově.

Prudce sbíhám k Ovčárně, kde je pro závodníky připraveno další občerstvení. Jsem zhruba v půlce trati, dám si ioňťák a běžím hned dál. Čeká mě náročné stoupání na Petrovy kameny (1446 m n.m.) – střídám běh a chůzi a nedočkavě se těším na závěrečnou hřebenovku.

Počasí je naprosto parádní, svítí slunce a zároveň vane osvěžující větřík, který ochlazuje tělo rozpálené během.

Konečně jsem na vrcholu!

Čistá krása hor mi úplně sevře hrdlo (anebo zdolané převýšení:-)). Každopádně mě teď čeká nádherná hřebenovka pohořím Hrubého Jeseníku (Vysoká hole, Kamzičník, Velký máj, Jelení hřbet, Břidličná hora, Pecný a Pec).

Měla jsem ze závodu velký strach a teď jsem překvapená, jak se mi běží lehce, nic mě nebolí, nejsem unavená, právě naopak cítím spoustu energie! Vnímám jen pohyb těla a krásu hor.

Na Jelení studánce nás opět čeká osvěžení. Kopnu do sebe ledový ioňťák a už tuším, že se blíží mnou nejvíce obávaný úsek – klesání ze Ztracených kamenů. A je to tady! V žádném případě nechci spadnout, běžím tedy velmi opatrně, raději obětuju pár minut než rozsekané koleno nebo vymknutý kotník, ale jde to dobře a já skáču dolů po kamenech jako horská koza:-) Kameny přejdou v širší cestu, a tak běžím, co to jde, ale
stejně mě hodně soupeřů předběhne. Začínají mě bolet kolena a mám dojem, že mi vnitřní orgány snad vyskočí z těla. Naštěstí je tady závěrečná asfaltka, kde naopak já předbíhám několik kulhajících závodníků.

500 m

400m

300m

200m

100m a JE TO TADY!!!

Probíhám cílem s časem 02:31:59. Jsem maximálně spokojená, jen mě zklame, že mě v cíli nikdo nevítá, a tak alespoň zavolám mamince, aby mě pochválila:-)

Na závěr bych chtěla moc poděkovat organizátorům závodu za skvělou práci. Pro mě byl závod bez chybičky nejen organizačně, ale taky atmosférou a především trasou, na kterou budu dlouho vzpomínat. Díky!

 

Výsledky:

Půlmaraton muži

1. Jakub Kamenický

2. Adam Žanda

3. Radim Kasalík

Půlmaraton ženy

1. Denisa Kosová

2. Eva Filipiová

3. Hana Holoubková

Maraton muži

1. Jiří Čípa

2. Daniel Rubič

3. Václav Král

Maraton ženy

1. Michaela Mertová

2. Lenka Planičková

3. Kristina Obručová

 

Půlmaraton celkové výsledky

Maraton celkové výsledky

 



Diskuse

Kolísko
Kolísko

Tento podnik mě láká, snad se příští rok k tomu dostanu :) gratuluju pisatelce k supr výsledku i zážitku.

Moc pěkný článek Petro! Zase mě to utvrdilo, že běhání v přírodě a horách je prostě TOP zážitek! :)

*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 
 +   = 

BĚŽECKÉ ZAJÍMAVOSTI

Hlavní menu

ZAJIMAVE VYBAVENI

● REDAKCE ● REKLAMA ● JAK NAPSAT ČLÁNEK ● PODMÍNKY UŽÍVÁNÍ WEBU

Více obsahu najdete na klasické verzi webu. Fotografie a texty jsou chráněny autorským právem a jejich použití není možné bez svolení autora.

Nahoru na stránku